Informace o Benešovsku a Posázaví

Vzdělávací středisko Institutu pro veřejnou správu Praha se nalézá uprostřed půvabné Benešovské vrchoviny a jen několik kilometrů od malebného a místy divokého údolí řeky Sázavy. Je to kraj bohatý na kulturní i přírodní památky. Benešovsko zahrnuje poměrně rozsáhlé území (rozloha správního území 1 505 km2 – území bývalého okresu, v městě Benešově žije 16. 769 obyvatel, správní obvod eviduje 55. 150 obyvatel) jižně od Prahy ohraničené řekami Sázavou, Vltavou, Želivkou a Blanicí.

Různorodá a členitá krajina umístěná na dosah z Prahy přímo vybízí k turistice. Romantická řeka Sázava se podílela na vzniku trampského hnutí už ve 30. letech minulého století. Movitým Pražanům poskytla lákavé lokality na stavbu Ietních sídel, méně movitým pak prostor k jednodenním výletům známou lokálkou "Posázavský pacifik". Chalupářský boom v 60. a 70. letech 20. stol. se nevyhnul ani Benešovsku. Oživil kraj a mnohdy zachránil vzácné objekty lidové architektury. Z hlediska obživy místního obyvatelstva bylo v minulosti Benešovsko krajem chudých. Půda kamenitá, málo úrodná, nerostné zdroje slabé, málo rozvinutý průmysl navazoval na zemědělskou prvovýrobu. Hospodaření našich předků však vytvořilo relativní rovnováhu mezi jejich životními potřebami a okolní krajinou. Výsledkem je dosud zachovalá, malebná příroda lákavá pro turisty i rekreanty.

Posázaví je krajem několika hradů a zámků, na které se lze dopravit zmíněným Pacifikem ale i na kole, protože kraj je vyhledávaný i díky podmínkám pro cykloturistiku. Cyklostezkami je přímo „prošpikován“. Snad žádný návštěvník Posázaví neopomene hrad Český Šternberk. Hrad se vypíná na skále nad řekou Sázavou. Dnes je ve vlastnictví rodu Šternberků, jehož příslušníci zde i žijí. Hradní expozice je bohatá svou sbírkou mědirytin nebo historických zbraní.

Dalším cílem spousty turistů je zámek Konopiště, který František Ferdinand d´Este přebudoval na honosné sídlo císaře. Dnes jsou zde k vidění bohaté sbírky z Ferdinandových cest po světě – lovecké trofeje, zbraně. Od roku 1318 byli prvními majiteli bratři Tobiáš a Beneš z Benešova. Zakrátko v roce 1327 Tobiáš odkázal panství svému synovci Zdeslavovi ze Šternberka. Další Šternberk Petr byl nepřítelem husitů a v roce 1420 byl zabit v bitvě. Zdeněk Šternberk si znepřátelil krále Jiřího z Poděbrad, ten nechal Zdeňka uvrhnout do vězení a zabavil mu hrad. Konopiště pak bylo svěřeno Hynkovi, knížeti z Münsterbergu. V roce 1479 po smrti krále i Zdeňka se pře urovnaly a panství bylo vráceno Zdeňkovým synům Jaroslavu a Zdeslavovi ze Šternberka. Od roku 1495 byl majitelem Jiří a po něm Jan ze Šternberka. Jeho syn Adam se ujal panství roku 1583 a od roku 1587 vlastnila Konopiště jeho sestra Alžběta, provdaná za Arkleba z Kunovic. Roku 1602 bylo Konopiště kvůli hospodářským potížím prodáno Dorotě a Přechovi Hodějovským, po nich Konopiště zdědil syn Bernard. Hodějovští se účastnili povstání, takže jejich majetek propadl konfiskaci. Příštích sto let Konopiště rychle měnilo majitele, až jej roku 1716 koupil hrabě Jan Josef z Vrtby, který však zemřel bezdětný, a proto panství odkázal synovci Františku Václavovi z Vrtby. Když i ten zemřel, připadlo Konopiště císařskému komořímu Janu Karlovi z Lobkovic. V roce 1870 přešel majetek na syna Františka Eugena, který však neměl dostatek financí, a tak v roce 1887 Konopiště prodal arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este. Po násilné smrti arcivévody i jeho choti zdědili panství jejich tři děti Žofie, Maxmilián a Ernst. Po první světové válce a pádu monarchie připadlo Konopiště státu. Na konci 13. století stál na místě dnešního zámku hrad typu francouzského kastelu s výbornou obrannou schopností. Zámek má obdélný tvar se sedmi různě vysokými věžemi. Na počátku 16. století za vlády Šternberků byl hrad pozdně goticky přestavěn, což dokazují sklípkové klenby v palácové části. V roce 1605 za Doroty Hodějovské zde proběhly renesanční úpravy. V roce 1725 se na barokní přestavbě podílel František Maxmilián Kaňka a vznikla vrcholně barokní brána se sochami Matyáše Bernarda Brauna. V roce 1746 byl zmodernizován interiér, kde Lazar Widman vytvořil dřevořezby a František Julius Lux fresky. František Ferdinand d´Este nechal Konopiště v letech 1889-1894 opravit architektem Josefem Mockerem ve stylu romantické gotiky.

Arcivévoda byl vášnivým lovcem, proto se na zámku můžeme setkat s řadou tuzemských i exotických trofejí. Velice obdivoval umění a za svůj život shromáždil velkou sbírku obrazů, gobelínů, soch a zbraní. V roce 1900 byl kolem zámku založen obrovský park s Růžovou zahradou, skleníky, oborou a rybníkem.

Procházku na Konopiště můžete protáhnout až ke kostelu sv. Jakuba a Filipa na Chvojně. Název „Chvojen“ značí místo s jehličnatým porostem. Kostel založený roku 1220 získal současnou podobu v průběhu přestaveb v letech 1872 a 1904 na níž se podílel opět architekt J. Mocker. Místo je též zajímavé pro milovníky koní, neboť kostel sousedí se statkem s poměrně velkým chovem. V rámci výletu na konopiště můžete též navštívit Muzeum motocyklů Konopiště.

Jemniště je dalším zámkem, který dnes vlastní rod Šternberků. Právě sbírkami rodiny Šternberků jsou vybaveny místnosti zámku, ve kterém je také kaple sv. Josefa. Zámek a panství nejdříve vlastnil Veriant princ Windisch-Graetz. V roce 1717 koupil jemnišťské panství František Adam Trautmannsdorf. Za jeho vlády se Jemniště proslavilo svými velkolepými zahradními slavnostmi. Dalším pánem zámku se stal roku 1868 Zdeněk Sternberg. Syn Filip rád maloval a jeho obrazy zdobí síně Jemniště dodnes. Filip měl čtyři děti. Aloise, Jiřího, ten byl dědečkem dnešního majitele a vlastnil hrad Český Šternberk, Gabrielu, ta však zemřela v mládí a Terezii, která se provdala za hraběte Františka Mensdorffa-Pouilly a jí bylo také Jemniště věnováno. Roku 1948 byl zámek Jemniště zestátněn a vlastním majitelům byl v restituci vrácen až roku 1995.

Jemniště nechal postavit Veriant princ Windisch-Graetz. Stavební plány vypracoval český barokní architekt František Maxmilián Kaňka roku 1724, avšak k samotné stavbě došlo, po různých prodleních, až roku 1754. Mřížovou bránou vejdeme na dvůr, v jehož čele stojí hlavní budova jednopatrového barokního zámku s mansardovými střechami. Po obou stranách dvora se táhnou nízké, dříve hospodářské budovy. Nejhonosnější místností zámku je bezesporu taneční sál, který prostupuje dvě patra. Strop a stěny sálu jsou vyzdobeny freskami Felixe Antonína Schefflera. Nástropní malba znázorňuje mytologický Olymp s bohy a fresky ve štukovém rámu na stěnách zachycují čtyři roční období. V zámku se nachází také zámecká kaple sv. Josefa, kde je originální freska „Nanebevzetí Páně“ jednoho z největších českých barokních malířů Václava Vavřince Rainera. Oltář vytvořili společně V. V. Rainer, M. B. Braun aj. J. Pacák. Ve vybavení zámeckých interiérů se nachází nábytek z doby baroka, empíru, biedermeieru a rokoka.

S historií Posázaví je možné se seznámit na zámku v Ratajích nad Sázavou. V zámku se nachází Muzeum středního Posázaví, kde je instalována stálá expozice, týkající se historického a stavebního vývoje Ratají, včetně vývoje osídlení (archeologická část). Další prostory nabízejí návštěvníkům expozici s tematickým zaměřením na středověk ve středním Posázaví. Návštěvník zde najde množství informací o dalších stavebních a archeologických památkách této oblasti. Jednou ze zajímavostí je též zpřístupněné středověké sklepení, tzv. loch. Expozice Podblanického muzea v Růžkových Lhoticích je věnována počátkům Smetanovy tvorby. Otec Bedřicha Smetany zámeček vlastnil a sám Smetana sem často zajížděl a čerpal zde náměty pro svá hudební díla. Na zámku v Louňovicích pod Blaníkem se nachází expozice „Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem“, kde je k vidění např. i „blanický poklad“.

Magický sázavský klášter – Jen k málokterému místu v naší republice se váže tolik silných příběhů a tak barvitá historie jako k jedinečnému sázavskému klášteru. Podle pověstí tady totiž žil a činil zázraky svatý Prokop. Ten jako dítě smrtelně onemocněl, a když nepomáhaly žádné léky, rodiče ho údajně položili na oltář Panny Marie a modlili se za jeho uzdravení. Stal se zázrak a dítě se opravdu samo od sebe uzdravilo. Rodiče jej proto z vděčnosti přislíbili Bohu a Prokop se stal nejprve knězem a pak poustevníkem. Měl údajně zázračnou schopnost navracet lidem zdraví, vyhánět ďábly z posedlých nebo proměňovat vodu ve víno. Nejznámější je však jeho skutek zkrocení ďábla, který ho rušil ve zbožném rozjímání. Svatý Prokop jej podle pověsti chytil, podmanil si ho a zapřáhl do pluhu, s nímž potom vyoral hlubokou brázdu táhnoucí se až k jeho rodné Chotouni. Tajemný přírodní výtvor, známý jako Čertova brázda, je patrný dodnes. Spolu s vykonanými zázraky rostl jeho věhlas a nakonec v roce 1032 s knížetem Oldřichem založili sázavský klášter, který spravoval řád benediktinů. Ti navazovali na cyrilometodějskou tradici Velké Moravy a užívali slovanskou liturgii. V polovině osmnáctého století byl sice klášter zrušen a konvent přestavěn na zámek, ale z jeho působivosti se nic neztratilo.

Při své návštěvě si nejprve dopřejte dostatek času na to, abyste si vychutnali vznešený a důstojný dojem, kterým působí klášter na všechny příchozí. Vypíná se v těsném sousedství řeky, na jejíž hladině se odráží jeho silueta, a při pohledu na něj okamžitě pochopíte, proč bylo toto místo vybráno pro stavbu tak magického rozměru.

Že jde o stavbu skutečně mimořádného významu, si uvědomíte během přibližně hodinové prohlídky, kterou tady můžete absolvovat. Prohlédnete si barokní refektář i kapitulní síň s nástěnnými malbami ze 14. století. Tady objevíte obraz s neobvyklým námětem, který zobrazuje těhotnou Pannu Marii. Čeká vás rovněž barokní poutní kostel svatého Prokopa (řád neměl prostředky na jeho dostavění, takže jde v podstatě jen o obvodové zdi s pilíři, arkádami a hranolovou věží) a pod ním krypta s ostatky tohoto světce. Povšimněte si také takzvaného milostného obrazu svatého Prokopa, jenž čas od času zázračně mění výraz tváře zobrazeného svatého.

Prohlídku kláštera uzavřete procházkou na čerstvém vzduchu. V severní části klášterního komplexu se rozkládá zahrada, v níž narazíte na odkryté základy kostela sv. Kříže z jedenáctého století. Klášterní zahrada má zcela neopakovatelnou atmosféru, kterou rádi využívají lidé k meditaci, ale současně jde i o místo vyhledávané pro svatební obřady.

V regionu lze také volně navštívit několik zřícenin, a to Zbořený Kostelec, Zlenice, Stará Dubá, Kožlí nebo vodní tvrz Popovice. Co se týče památek, je v Posázaví z čeho vybírat. Motoristům se nabízí dálnice Praha –Brno, mezinárodní komunikace Praha –České Budějovice a řada udržovaných okresních silnic se zajímavými krajinnými scenériemi.

Vodákům a milovníkům řek jsou k dispozici splavné úseky Vltavy a především Sázava s turistickým centrem vodáků v Týnci nad Sázavou. Loď si ve vodáckém centru BISPORT lze zapůjčit, popř. dle možností i zakoupit. Řeka Sázava, která pramení ve Žďárských vrších a u obce Davle se vlévá do Vltavy. Délka toku je 208,3 km. Název řeky je velmi starobylý a objevuje se v latinských pramenech od poloviny 11. století jako Zazoa, Zazaua, Sassava. Dnes se soudí, že byl odvozen od sloves sazeti, saditi, a to ve významu padati, klesati ke dnu. Podle tohoto výkladu byla tedy Sázava řekou, v níž je usazen nános. Jiný výklad odvozuje její jméno od slova saze. Podle tohoto druhého výkladu je tedy Sázava temná řeka. To odpovídá i tomu, že pramenná oblast Sázavy má rašelinnou vodu.

Slapská údolní nádrž láká návštěvníky k projížďkám výletními loděmi. Pro pěší turisty připravil Klub českých turistů oblast Podblanicka na 800 km značených turistických tras. Připravuje se i větší počet cykloturistických stezek, a to především v blízkosti řek. Terén sice znepříjemňuje četné klesání a stoupání, ale absolutní výškové rozdíly okresu nečiní více jak 70-150m, průměrná výška 400-450 m n. m. Nejvyšší kóty existují v pásu Čertova břemene, jižně od Sedlce-Prčice (Javorová skála 723 m n. m.). Rozměrná SedIecká kotlina obklopená lesnatými horami bývá hodně nazývána Českým Meránem podle půvabné jihoalpské oblasti. Jen o několik metrů (doslova) je nižší okolí Miličína (Mezivrata 712 m n. m.), tzv. Česká Sibiř známá svým chladným klimatem a hojností sněhu. Směrem východním se rýsuje charakteristická kupa Velkého Blaníka (638 m n. m.), který zaujímá díky svatováclavské pověsti významné místo v naší historii. Zároveň je centrem krásné přírody zahrnuté do Chráněné krajinné oblasti Blaník o rozloze přibližně 40 km2. Právě zde je dokladován vyvážený vztah přírody a člověka od minulosti do současnosti, okolí si lze prohlédnout i ze zajímavé rozhledny na vrcholu památného kopce.

Je nám jasné, že v rámci organizace výuky při vzdělávání organizovaném Institutem, nemůžete mít bohužel, vzhledem k rozsahu učiva, vytvořeny podmínky i pro návštěvu všech zajímavých míst v Benešově a jeho okolí. Přesto jsme přesvědčeni, že zejména po ukončení odpolední výuky lze alespoň nahlédnout do krás okolní přírody, či krás historie a kulturního dědictví. A pro ty z vás, kteří budete v budoucnosti zvažovat kam zavítat třeba o dovolené, nebo co ukázat svým blízkým ve volných chvílích, může být tento materiál vhodným návodem k rozhodování.